Pomník U Kalicha v Kutné Hoře
Dokumenty od autora současného pomníku
Vlastní pátrání po historii vzniku pomníku U Kalicha
Dokumenty z archivu úřadu přinášejí nové informace
Autentické zatím nepublikované dokumenty a další návrhy památníku poskytl autor současného pomníku akademický sochař a restaurátor Josef Pospíšil. Zárověň upozornil, že možná existoval ještě jiný záměr. Když poprvé přišel na místo, kde měl pomník navrhnout a vytvořit, vypadalo to, že s daným prostorem měl už někdo nějaké plány: „Prostor byl již částečně architektonicky vyřešený, byla tam dlažba, obrubníky, přívod elektriky. Trošku teď lituji, že jsem se nezajímal o to, kdo přede mnou měl tento prostor řešit. Jakoby práce utnuli v první třetině,“ konstatoval akademický sochař a restaurátor Josef Pospíšil a doplnil, že vzhledem k ploše dlažby z kamenných desek se zřejmě uvažovalo o velkém památníku.
Nový objev k historii pomníku U Kalicha
Důkaz o tom, že skutečně existoval ještě jiný záměr na obnovu památníku a přilehlého parku, jsem objevila
v dokumentaci uložené v archivu stavebního úřadu. Útlá složka obsahuje písemné materiály a dokumenty z roku 1982 a také projektovou dokumentaci na obnovu památníku U Kalicha, včetně úprav okolního parčíku od Ing. arch. Miloše Mitysky. „Z mého pohledu se jedná o prakticky nový objev k danému tématu památníku U Kalicha,“ konstatoval Josef Kremla. Ing. Martin Bartoš, CSc. považuje nově objevené dokumenty přínosné také v tom, že osvětlují proces schvalování výtvarných děl, včetně nápisů na pomnících. „Do značné míry do toho mluvily i politické orgány. Ty také schvalovaly i nápisy na pomnících. Je zajímavé, o čemž jsem neměl vůbec tušení, že existovaly další návrhy na podobu pomníku U Kalicha ať už od autora současného památníku nebo od jiného. Řekl bych, že tam v současné době stojí ten nejlepší z návrhů,“ dodal Ing. Martin Bartoš.
Projekt nebyl v pětiletém plánu a na paní donátorku se zapomnělo
Z dokumentace uložené v archivu stavebního úřadu vyplývá, že Městský národní výbor dal v roce 1980 pokyn Ing. arch. Miloši Mityskovi, aby formou rozšířené studie vyřešil území U Kalicha. Na základě usnesení č. 66 Rady Městského národního výboru ze dne 23. 3. 1982 kutnohorští radní schválili projektovou dokumentaci na rekonstrukci památného místa a památníku U Kalicha a uložili vedoucímu odboru výstavby zajistit obnovu dle schválené projektové dokumentace. Současně také zajistit, aby v prostoru památníku U Kalicha bylo trvale zveřejněno, že obnova památního místa a památníku U Kalicha byla pořízena MěstNV z dědictví po paní Anně Bělské, rozené Pelikánové, kutnohorské rodačce, ve skutečnosti paní Anně Bělovské, rozené Pelikánové rodačce z Borovan v okrese Písek. Zda byl současný pomník, který vznikl o šest let později, hrazen z dědictví po paní Bělovské, se mi potvrdit nepodařilo. To, že na pomníku měla mít pamětní destičku, zmínil také autor současného pomníku Josef Pospíšil. Tato informace však zazněla, když už byl pomník dokončen a další zadání pro přípravu na umístění destičky nedostal.
Matriky a hřbitovy v Kutné Hoře a Praze jméno Anny Bělské neevidují
Podle usnesení tehdejší rady města měla být donátorkou pomníku paní Anna Bělská, kutnohorská rodačka, narozená 12. 1. 1903. Poslední trvalé bydliště měla ve Veletržní 825/65 v Praze 7. Zemřela 8. 12. 1980 v Praze 1. Matrika v Kutné Hoře, ani v Praze 7, ani Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy, krematorium ve Strašnicích, jméno Anna Bělská, rozená Pelikánová, neevidují.
Obvodní soud pro Prahu 7 neúspěšnost pátrání objasnil
Po prvotní informaci z Obvodního soudu pro Prahu 7, že paní Anna Bělská, rozená Pelikánová, evidencí zdejšího soudu neprochází, nastal zásadní zlom v pátrání. Pracovníkům soudu se podařilo najít spis z 15. 12. 1981, který se týká projednávání dědictví po Anně Bělovské, narozené 12. 1. 1903, která zemřela 8. 12. 1980. Poslední hlášené bydliště měla ve Veletržní 825/65 v Praze 7, místo narození však v dokumentu není. Paní Bělovská v závěti ze dne 2. 7. 1974 odkázala Československému státu – MěNV Kutná Hora - vklady na vkladních knížkách ve výši 165.615,50 Kč a 57.966,50 Kč u České spořitelny Praha 1 s doporučením, aby těchto peněz bylo použito na obnovu kulturních památek v Kutné Hoře. Ostatní majetek a další finanční prostředky připadly dědicům ze zákona, tedy pozůstalým sourozencům. Dědického řízení
z pověření tehdejší rady MěNV Kutná Hora ze dne 10. 6. 1981 se účastnil za Kutnou Horu JUDr. Jan Matějka.
Na paní Bělovskou si obyvatelka domu ve Veletržní ulici ještě vzpomíná
Jedna ze starších obyvatelek domu ve Veletržní ulici si na paní Bělovskou vzpomíná. Bydlela v bytě pod ní spolu se svou sestrou. Dům je v majetku hl. města Prahy a ve správě odboru majetku ÚMČ Praha 7, jméno paní Bělovské ani její sestry v systému podnájmů nalezeno nebylo.
Paní Anna Bělovská nebyla kutnohorskou rodačkou, ale pocházela z Borovan
V úmrtním listu uloženém na matrice Městské části Praha 1 je uvedeno, že Anna Bělovská byla rodačkou z Borovan
v okrese Písek, nebyla tedy kutnohorskou rodačkou, jak bylo v usnesení tehdejší rady MěNV Kutná Hora napsáno. Proč tedy tak velký obnos věnovala na opravu památek v Kutné Hoře? Na matričním úřadu pro Prahu 7 je k dispozici doklad o uzavření sňatku Anny Pelikánové s Vladimírem Bělovským. Svatbu měli 17. 7. 1950. V té době byla Anna Bělovská ředitelkou školy v Praze XII. Vladimír Bělovský se narodil v Kutné Hoře – Malíně. Právě manžel paní Bělovské je zřejmě důvodem, proč odkázala tak velký obnos městu Kutné Hoře. Anna Pelikánová pocházela z učitelské rodiny. Byla také učitelkou. V letech 1948 až 1953 byla ředitelkou 7. národní školy v Nuslích, Na Pankráci 54, tou dobou Praha 14.
Místo posledního odpočinku paní Anny Bělovské
Paní Anna Bělovská a pan prof. Vladimír Bělovský jsou uloženi na hřbitově krematoria Strašnice. Urnové místo STU/11-4696.
